Postava z matematického světa — Grigorij Perelman, narozený v Leningradu v roce 1966, je typ vědce, kterého dnes vidíme opravdu zřídka. Přišel, vyřešil jeden z největších matematických problémů, a pak si prostě řekl, že si tím dost užil.

O čem vlastně byla ta jeho věc? Poincarého hypotéza — problém, na kterém se lámal mozek matematikům téměř sto let. Zní to složitě, ale jádro je jednoduché. Představ si trojrozměrný prostor, který je uzavřený a nemá žádné díry. Hypotéza tvrdí, že je v podstatě jako koule. Ne fyzická koule, kterou vidíš v obchodě, ale abstraktní topologický tvar. Pokud nemá průchozí díry, je to kulička. Pokud je v tom provedena dírka, je to třeba šálek nebo bublina. Není to o tom, jak to vypadá povrchově — jde o fundamentální strukturu prostoru.

Grigorij Perelman to nedělal způsobem, jak to dělají ostatní vědy. Žádné tiskové konference, žádné mediální cirkusy. V letech 2002 a 2003 prostě nahrál své práce na arXiv — otevřenou platformu pro matematiky — a tam to nechal. Detailně vysvětlil svůj důkaz pomocí Ricciho toku a geometrické topologie. Matematická komunita to pak léta ověřovala, protože důkaz byl naprosto komplexní.

Co se stalo potom? V roce 2006 dostal Fieldsovu medaili, v roce 2010 pak milion dolarů od Clay Mathematical Institute za vyřešení tisíciletého problému. Jenže Perelman všechno odmítl. Všechny ceny, všechny peníze. Odpověď, kterou dal, byla v podstatě taková: proč bych potřeboval ceny a peníze, když vím, jak řídit svět?

Od roku 2005, 2006 se víceméně stáhl z akademického světa. Nechodí na konference, nepublikuje nové práce, nepracuje na univerzitách. Dnes žije v Petrohradě velmi uzavřeným životem se svou matkou. Občas ho někdo vyfotí v obchodě, kde si kupuje levné potraviny a platí hotově. Novináři ho vidí velmi zřídka, rozhovory nedává.

Jeho důvod pro odchod? Kritika toho, jak funguje matematická komunita, a prostě nezájem o slávu a bohatství. Grigorij Perelman je v tom smyslu zajímavý případ — člověk, který vyřešil něco, na čem se lámal svět, a pak si řekl, že to pro něj stačí. Žádné ego, žádné hledání pozornosti. Čistě vědecká práce, která stojí sama za sebe.